Login

Bali 2012

Bali 2012 – příliš krásné, příliš krátké!

Bali 2012 – příliš krásné, příliš krátké!Barakudy v čele s Velkou Barakudou se postupně vracejí z pobytu na Relax Resortu na indonéském ostrově Bali. Postupně se „courají“ do civilizace, jakoby se jim ani zpátky nechtělo. A komu taky z toho nad- i pod- vodního ráje. V Rudém moři je to jasné: pod vodou pěkné, nad vodou nezajímavá poušť nebo bordel. Na Bali je ale potápěč a přítel přírody ve strašné schýze: pod hladinu tropického moře nebo do krásného tropického deštného pralesa? Proto je každý pobyt příliš krátký.


Počasí a moře

opět nezklamalo, protože Velká Barakuda vyčarovala meteorologické optimum: vzduch 26 až 30 st. C, voda měla většinou 28 °st. C, výjimečně o jeden více či méně. Moře bylo celou dobu jak Tálinsej rybník, 0 až 1 st. Beauforta, pouze při odjezdu odněkud přišly volné vlny, pár decimetů vysoké. A viditelnost pod klidnou hladinou byla mezi 20 - 25 metry. Proudy byly jen někde a slabé a s doprovázejícími divemastery naprosto bezpečné. Nebyl prakticky rozdíl mezi dnem a nocí, daly se nosit plavky/kraťasy a triko, na moře stačil 3 mm neoprén bez kukly a to jen proto, aby se člověk nepožahal.

Pobyt

na českém potápěčském rezortu Relax u vesnice Kubu přímo na břehu moře odpovídal filmovým záběrům floridských rezidencí: klidné moře, zelený trávník, palmy, lehátka, pozorovatelny, bazén s občerstvením a půvabnými domorodými servírkami. Starší část Monkey Resort odpovídá folklorně hinduistickému rysu ostrova a má přímo rodinnou atmosféru: 3 kroky a jste u bazénu, 10 kroků a jste v moři. A všude kolem čisto, balijské děti na vás vesele mávají a volají Ahoj na rozdíl od situace v Egyptě. Pohoda panovala také v restauraci, kde byl k dispozici jak nejen bohatý a dobrý místní jídelníček, ale i smažený květák, smažák a bramborák, vše zapíjené vychlazeným točeným Bitangem

Potápění

probíhalo s doprovodem Míši, šéfové rezortu a absolventkou Přírodovědecké fakulty a nejvíce s Majkem a Lindou, sympatickou dvojicí dajvmástrů, kteří se starali, abychom viděli a poznali co nejvíce a hlavně ty zamaskované ryby. Navštívili jsme s nimi vrak lodi Liberty u Tulambenu brzy ráno, v poledne i v noci, dále nedaleké korálové útesy Sunrise, Drop-off a Alamanda. Delší výjezdy byly na ostrov Selang, vrak u Banyuningu a na ostrov Penida na manty a do Crystal Bay. Velice folklorní byly výjezdy místním typem úzkých domorodých lodí, tzv. jukungy, kde k vydlabanému kmeni jsou přidána dvě vahadla a v současné modifikaci jsou plachty spíše na okrasu, jezdí se na motor, ať přívěsný nebo boční, jako býval Tümmler.

Pod vodou si zkušení potápěči a fotografové vybírali zvláštnosti, jako ohromná hejna kranasů, mohutné ploskozubce, barakudy, perutýny očkaté, mnoho druhů pestrobarevných nahožábrých i průhledné salpy nebo modré Sapphiriny.

Jinak si každý mohl vzít samostatně v kompresorovně láhev, ustrojit ji, zapsat se do seznamu a odkráčet pár desítek metrů do Balijského moře s černým vulkanickým piskem a štěrkem a volně se sám (tedy ve dvojici!) dle libosti potápět. Kouzelné a pohodové byly zvláště noční ponory, protože za rovnodennosti  8 st. J šířky se stmívá už kolem 18 hodiny. Ale tím, že je to pod rovníkem, je vše jinak, měsíční srpek ve tvaru C necouvá, ale dorůstá, odtékající voda ve výlevce se točí díky panu Coriolisovi obráceně, atd. . . ..  

Výlety

po Bali jsou výlety po exotice. Možností je nepřeberně, každý si vybere podle svých zájmů. Nedaleko rezortu je tropický prales s vodopádem s nezvyklým jménem Les, jezdí se po pitoreskních rýžových políčkách, za hinduistickými chrámy, kterých je tady kolem půldruhého tisíce, po vulkanických jezerech, za přírodou. Nikdo se zatím nevypravil na sopku Agung (česky: Nejvyšší, 3142 m n. m.), která se tyčí nad Kubu. Jednak je to jedna štreka cestou necestou z opačné strany na dva dny a pak se musí počítat se zbytkovým dusíkem.

Po jakém sportu nejvíce bolí nohy?

Po raftingu! Nevěříte? Všichni účastníci výletu na peřeje u městečka Ubud nejdelší balijské řeky Ayung, která stéká ze sopky Agung, vám to potvrdí. Odvezli nás autem proti proudu, měli jsme plavky, triko a neoprénové botičky, dostali záchranné vesty a přilby a pak jsme pochodovali v řadě mezi poklidnými rýžovými políčky, kde nic nenasvědčovalo peřejím, prostě absurdní scénka. Ale za okrajem tropického lesa to začalo doslova padat dolů, stezka s asi 400 schody nás dovedla na dno hlubokého kaňonu. Tady tekla malá Sázava a potápěčskou masku jsem si bral zbytečně, žádné tropické rybičky nebylo ve vodě, unášející černý sopečný prach, samozřejmě vidět. Rafty byly pro 4 lidi + 1 místňák-kormidelník.
Podle popisu to byla WWII až WWIII. Prý bezpečné pro věk 6-64 let. Naštěstí jsem se to dozvěděl později, protože mentální (zdola) a fyzický (shora) věk se mi do tohoto úzkého intervalu nevejde :-). Nebezpečné ale bylo, že tam seděly ještě 3 holky/dámy, co nikdy nedržely pádlo v ruce a tak s tím zacházely jak s vařečkou a neustále vedly holčičí řeči a nevěnovaly pozornost peřejím, natož aby reagovaly na klasické povely přitáhni, odlom, kontra. Takže spíše než plavba to byl náhodný Brownův pohyb raftu mezi balvany, naštěstí nám to vyšlo. Jednomu před námi ovšem ne, dámy vypadly do příjemně teplé vody a bylo vidět i plavající učitelku, tedy zážitek pro Kolesu. Voda přitiskla vzpříčený raft na mohutný balvan, na který to vyvrhlo neméně mohutného Vaška, který pohotově dramatickou situaci natáčel. Dvěma průvodcům pak dalo děsnou práci vyrvat raft ze spárů vodního živlu. Je vůbec s podivem, co musí gumový povrch raftů vydržet, protože sopečná hornina má strukturu hrubozrnného smirkového papíru. Odhadoval bych to tak na 10 jízd :-). Cestou jsme se zastavili u úžasného středověkého vlysu, který se táhne v délce mnoha set metrů v úrovni hladiny: Barong, Brahma, Višnu, Šiva i bohyně Kálí. Místní ledňáček je mnohem větší a pestřejší. Prostě úžasný prales, úžasný kaňon, úžasná řeka, úžasní lidé. Na konci cesty vystupujeme a vrtá nám hlavou, jak je to vlastně s těmi rafty. Jak se dostanou na výchozí stanoviště? Nikde lanovka, nikde silnice. Vystupujeme z kaňonu nahoru po stezce, nyní „jen“ asi 200 schodů v tropickém vlhku. A vidíme řešení logistického problému: nahoru s námi kráčí po schodech drobný Balijec, na hlavě vyfouknutý raft, 70 kg mrtvé váhy, Balijec něco přes 30 kg živé váhy, jsme na tom tedy skoro stejně, jen není tak zadýchaný :-). A při vysoké vodě se smí jezdit jen s většími čluny pro 8 lidí a ty váží už 110 kg! Nahoře, na vodácké základně nás čekají suché ručníky a dobré jídlo
U městečka Ubud navštívila jedna parta ptačí park, zahrnující i arboretum a teraristické zajímavosti, druhá část se byla podívat na Lesní svatyni posvátných opic (opičí prales). Na velké ploše zde žije půldruhého tisíce makaků, minikaňonem protéká říčka, jsou zde koi kapři, mohutné stromy, tři hinduistické chrámy. Prales je monumentální, stromy i hustá síť lián jsou neuvěřitelné, chybí snad jen Tarzan! Opice jsou drzé a zábavné, zvláště mláďata, dospělé si to zase spolu rozdávají k pobavení nejen svému, ale i turistek. Úžasný je důvtip, jak se dostat k jídlu, sebrat něco turistům, blesková je rychlost s jakou oloupou banán nebo jiné ovoce. A samozřejmě i rychlost s jakou to doslova zhltnou. A hledají další.

BALI = nádherná příroda, barevný oceán, neobvyklé zážitky, příjemní lidé, totální pohoda . . . Je to místo, kde by jistě chtěl každý, a nejen potápěč, žít.

Tak tedy brzy Na shledanou!

 

JH

Bali 2012 pod vodou

Barakuda - kurzy potápění, škola potápění, zájezdy, potápěčský klub a e-shop potápěčské potřeby
Nákupní košík
položek v košíku: 0

Created by © 2007-18 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek webdesign